Sny III

(již trochu "šmrnclé" strnulou realitou)

21.07.2022

skrz černé brýle zdá se
mám doživotní vězení
v posteli snídám přebytečný spánek
dýchám nahlas

stejně mě nenajdou

-
musím tě jednou provždy zazdít
má milá Sylvie
jednou tě zaspat pro nějakou vyzrálou blondýnu
jednou provždy ukotvit loď
- vrhla mne připoutanou k židli na břeh
jako kdysi ztracenou měsíční jiskru

ji našel rybář - mně nenajde nikdy - nikdo - nic

z lásky mi praskl sklivec
vidím tě ve zdi s pavouky a sklem
přilnavá síť k třepotu much
lehce mě lechtá promarněný čas

asi to vážně udělám
sepíšu list
nechám ho olízat plamenem
dám ti do skříně tesknou důtku za nevšímavost

ať přečteš si řádky
nad jimiž si stírám z čela pot a že mě bolí
je tvoje marnost
že nepřetavíš inkoust na můj hlas

tak moc jsem se zbláznila
že Platón by nade mnou tleskal

-

přes všechnu čest
se za cit k tobě stydím
držím ho ztichlý aby ti neupadl knoflík
aby ses nemusela na kolena kát
srkat brčkem zbytky mého zmateného snu
omlouvat se - že to se nemuselo stát

-

víš já bych křičela
nesluší se to
křivka dechu je moje vlastní
stísněná galaxie

dýchám prchavě
nikdo mě nechce po dechu hladit
po dechu hlad

hory se neomlouvají za rozpáraná břicha mraků
ani ty
zjizvilas malé holce svět
šedivíš navenek

dobře uznávám
dokud tě vídám
tak si mě klidně pohledem nič
zas tak moc nebolíš

dokud žiješ

-
spím v průvanu tvých siluet
zdá se mi lehkým tanec lišaje s pitvořivým stínem
šeptá -už spadni
holčičko, utři prach z křídla můry
foukej do ochrnutých vesmírů

dlouhý je tenhle
nekonečně usoužený sen
pro mlhu stejně usnu zas

v prchavém míru proti všem

Ze sbírky: Vzkazy pro Lesanu