Jiskřivé záblesky směřují a

protkávají loďku tvou

která neví, jestli se potopit

nebo zůstat na hladině

držím tě za ruku

šeptám ti známá slova

s pokorou čekám až odpovíš.

Pohnula se ti víčka.

Jak šílená běžím chodbou

tahám za bílý plášť.

Omlouvám se.



Mezi záhony šafránu

našla jsem čtyřlístek

dala jsem ti ho pod polštář

nekonečné hodiny čekání-

čtu v myšlenkách

jako časopisy z trafiky

jedna překrývá druhou

hromadím je do stohu.

Vzduch objímám závojem

který jsem nikdy neměla

černá nevěsta se vzdaluje

a tu bílou někdo budí.



Slečno! Slečno! probuďte se-

Bude žít!
 07.04.2021 23:10
Opravdu velice silné... Dobře se čte a pointa je výborné umístěna. Jakoby žádné slovo nebylo zbytečné, což oceňuji. Navíc zasáhla tam, kde mě to teď nejvíc bolí... Bílé pláště... Strach... Čekání... Strach...
 07.04.2021 11:59
JSH: Děkuji.:-)
 07.04.2021 11:01
 JSH
Líbí..
 06.04.2021 16:10
Pěkné
Jen zažít to na vlastní kůži,to se nedá ani popsat.
Po každém tom zážitku něco zbylo.
 06.04.2021 10:05
Až mě mrazí. Bohužel já mám opačný příběh.
 05.04.2021 22:47
Tak snad to dobře dopadlo.:-)
 05.04.2021 21:34
Zažil jsem to u dcery.
 05.04.2021 19:53
Psavec, Mińko, slavek moc děkuji.:-)
 05.04.2021 14:37
Působivé...
 05.04.2021 12:28
Zaujala.
 05.04.2021 08:30
Silné, emoční. Naštěstí s dobrým koncem.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.