09.02.2021
8
952 (13)
0
Dvě srdce se potkaly,
v tom mrazivém tichu,
láska v nich vzplála,
duše nahé, bez ostychu.

Vteřina je jako století,
slunce stíny odkrývá,
jsou poutem spojeni,
dětství je pryč, odletí.

Náhrdelník z korálků,
je svatebním darem,
stvořeni byli pro lásku,
vystačí si i s málem.

Na křižovatce života,
kterou cestou se dát,
plamen stravuje duši,
uvnitř klíčí nejistota.

Pod lavinou svědomí,
ztrácí se v bludišti,
zda dítě si nechat vzít,
to nikdo jim nepoví.

Probdělé noci jsou,
čelenkou pro nevěstu,
láska se tiše vytrácí,
jak z toho najít cestu.

V peřinkách něhy klíčí,
ta slova vysvobození,
pro něj žádná jiná není,
vzít život se mu příčí.
 05.04.2021 10:41
 JSH
Líbí..
 13.02.2021 20:58
Pěkná perla do tvé šperkovnice.Gratuluji.
 11.02.2021 01:30
Psavec: Tetelím se blahem - díky :o)
 11.02.2021 01:29
Miňko: Díky. Netušila jsem, že písnička pojednává o tomto tématu.
 11.02.2021 01:28
slavek: Děkuju, pustila jsem fantazii na špacír :o)
 10.02.2021 19:15
Moc dobře ji to poskládala.
 10.02.2021 11:04
Pěkná. Dvě malá křídla tu nejsou...
 10.02.2021 05:29
Hezké zamyšlení, obrazy. Ze života.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.