Kvítek v dlani zahřívám,
je zvadlý zradou,
pro lásku žil, a teď je sám.

Proč tak dlouho těšil svět?
Něha mu chybí,
její slova by rád vrátil zpět.

Jak rád hladil její kadeře,
líbal bílou šíji,
co skrývala, lepší nevědět.

Dlouho o svých snech povídal,
měl plno plánů,
teď neví, co má dělat dál.

Jako ostrý šíp do srdce,
vryly se její slova,
otřásla jeho světem, hluboce.

Láska se jí ze srdce vytratila,
miluje jiného,
změnila se, je už cizí, jiná.

Co vyřkla, už nejde vrátit zpět,
rána je hluboká,
zbořil se mu celý život, svět.

Kvítek v dlani zahřívám,
rozpadl se na prach,
ať si jde, on umírá.
 24.01.2021 01:39
Miňko: Miluju veršované komenty. A tento je hluboký a krásný :) Děkuju...
 24.01.2021 01:35
Květy se bouřím něhy brání.
Nestojí o teplo mých dlaní.
Nechtějí poezii slýchat,
touží jen volně dýchat.
Touží na slunci se hřát,
životu dál život dát.
 23.01.2021 00:01
Psavec: Tomu se říká rovnoprávnost :o)
 23.01.2021 00:00
Dandy: Děkuju za milá slova, do kterých se moudrost schová :o)
 22.01.2021 23:55
slavek: Květiny i lidé mají city, bez lásky zemřou, není zbytí :o(
 22.01.2021 23:27
bazi: Aha, děkuju za tip. Miniatura je pro mě novinka. Podívám se, co to vlastně je. Ještě jednou díky :o)
 22.01.2021 14:16
Nejen lidé, ale i květiny to mají těžké.
 22.01.2021 11:39
Kvě zemře i bez lásky.
Mysl nezapomene.
Cesta vede dál pro jiné poznání.
Vroucnějši cit.třeba.však netřeba
hledat.
Náhody jsou tu od toho.
 22.01.2021 11:19
Mě by se to líbilo jen jako miniatura. Úplně by mi stačila ta první, poezií nabitá strofa. Zbytek je už jen takové moc realistické a nadbytečně polopatické dovysvětlování. Ctím pravidlo - méně je někdy více.
 22.01.2021 05:32
Zahozená láska leží u nohou
a ty květy za to nemohou...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.