|
|
Dnes mám v hlavě prázdno, vymeteno,
inspirace žádná, hlásí Už vykoupeno.
Své dílko bych tak ráda napsala,
chybí mi představivost, a to nemalá.
Proč je tvůrčí práce takový porod,
než tohle, hodím se radši marod.
Obdivuji už všechny herce, básníky,
co s kůží na trh jdou, a neslyší díky.
Někdy je lepší dát si nohy nahoru,
zbavit se vnitřního tlaku a náporu.
Hlava si odpočne, myšlenky pročistí,
trochu si pospím, pasivita to jistí.
Pro dnešek tedy ode mě nečekejte,
žádné poselství, zatím se dobře mějte.
inspirace žádná, hlásí Už vykoupeno.
Své dílko bych tak ráda napsala,
chybí mi představivost, a to nemalá.
Proč je tvůrčí práce takový porod,
než tohle, hodím se radši marod.
Obdivuji už všechny herce, básníky,
co s kůží na trh jdou, a neslyší díky.
Někdy je lepší dát si nohy nahoru,
zbavit se vnitřního tlaku a náporu.
Hlava si odpočne, myšlenky pročistí,
trochu si pospím, pasivita to jistí.
Pro dnešek tedy ode mě nečekejte,
žádné poselství, zatím se dobře mějte.
Jojo, slova jsou strašně plachá. Když jim jdeš až příliš naproti, utečou nadlouho a daleko. Musejí sama chtít přijít :)
Pasivita je koncentrací
děj leností se nevyvrací.
Plachty na půl žerdi jsou
však zavane li....
zas se roztáhnou.
děj leností se nevyvrací.
Plachty na půl žerdi jsou
však zavane li....
zas se roztáhnou.
Tak to mě ještě nenapadlo - psát o tom, že nemám žádný nápad. Holt se musím pořád učit :o))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez nápadu... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rozervanost
Předchozí dílo autora : Zraněný
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Fry68 [16], Hanaka [15], casa.de.locos [12], Luciferek [8], nana27 [8], Kýcek [1], MGM [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

