Žádost o milence

Rozhodla se mladá paní,
jednou takhle po snídani,
radost, že si udělá,
pořídí si anděla.

Do nebíčka hnedka psala,
velkou známku na to dala,
andělům to přišlo k smíchu,
neboť žila stále v hříchu.

Litujeme, není zájem,
pro vás není cesta rájem,
náhradu však posíláme,
s čerty dobré styky máme.

V pekle je hned losování,
kdo bude mít tuhle paní,
starý čert se raduje,
na zem rychle putuje.

Mladé paní zdál se milý,
brzy bude sněhobílý,
do vany ho nahnala,
celý večer drbala.

Když byl čertík potom k světu,
tak se vrhla na osvětu,
velký problém čert tu tuší,
roztouženě do něj buší.

V lůžku potom žhavá byla,
nad ránem mu došla síla,
zklamaně se paní dívá,
ona ještě byla chtivá.

Do pekla ho žene paní,
nemá s čertem slitování,
slova zlá jen po něm metá,
nekňuba jsi a též sketa.

Ač ten čert byl kdysi kanec,
rychle sbalil ten svůj ranec,
příště pošle komplice,
jemu stačí čertice.