očima hledíš do prázdna a do nikam
neboj se
plaše se krčíš
jsem známá
už dlouho ti nevykám
tvé ticho smrti se podobá
tak promluv
vydechni aspoň
vždy mluvíš tak moc
o tom
jak chutná svoboda
třesouc se dotýkáš mé tváře
vzpomínáš na pohyby
polibky
skutky
avšak nejde to snáze
davy a čas nejdou ti vstříc
jsi tichý
prázdný
a marně ptáš se mě
kdo jsme
kdo jsme byli
čím dál tím víc
neboj se
plaše se krčíš
jsem známá
už dlouho ti nevykám
tvé ticho smrti se podobá
tak promluv
vydechni aspoň
vždy mluvíš tak moc
o tom
jak chutná svoboda
třesouc se dotýkáš mé tváře
vzpomínáš na pohyby
polibky
skutky
avšak nejde to snáze
davy a čas nejdou ti vstříc
jsi tichý
prázdný
a marně ptáš se mě
kdo jsme
kdo jsme byli
čím dál tím víc
26.12.2019 13:22
Jiří Stratil
Zajímavé obsahem i formou.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.