přidáno 29.09.2019
hodnoceno 0
čteno 641(5)
posláno 0
Stojím na zasněžené planině
a mé tělo sužuje mráz
a mezi námi je nepřekonatelná hráz
ten vzduch kolem nás
je každým dnem stále chladnější
kam jen vytratilo se soužení našich těl včerejší

Slunce za obzor
už také nějak divně zapadá
že už máš dávno jiného mě teď napadá
a já si naivně myslel že naše láska je nekonečná
byla jsi krásná princezna nebezpečná

ovšem to vše byl jen pouhý klam
mylné zdání
zmizela si najednou jako rosa ranní

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zmizela jsi jako ranní rosa : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zlá křídla osamění
Předchozí dílo autora : Znásilněná v parku

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku