|
|
Pošeptám jí mou otázku,
v co ona sama věří.
Prý na krásu pavučin
na šípkovém keři.
Utkány jsou z provázků,
a z kapek ranní rosy,
v keři skrytém obilím,
které nikdo nepokosí.
I na pomíjivost umění,
v miliardách vloček,
a na krutost a na něhu,
tlapek toulavých koček.
Poté v chrámu z polštářů,
svou víru v lásku změní.
A já ztrácím své pochyby,
v mocné síle odpuštění.
v co ona sama věří.
Prý na krásu pavučin
na šípkovém keři.
Utkány jsou z provázků,
a z kapek ranní rosy,
v keři skrytém obilím,
které nikdo nepokosí.
I na pomíjivost umění,
v miliardách vloček,
a na krutost a na něhu,
tlapek toulavých koček.
Poté v chrámu z polštářů,
svou víru v lásku změní.
A já ztrácím své pochyby,
v mocné síle odpuštění.
Ze sbírky: To lepší...
08.05.2019 10:15
Taky ráda fotím pavučiny, v ranním slunku je v nich vidět duha... :)
Dokud člověk sní, tak žije, mám někdy pocit...líbí se mi.
Dokud člověk sní, tak žije, mám někdy pocit...líbí se mi.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.