 07.02.2018 10 1184(22) 0 |
-
to nebe chutnáš příliš dlouho
větve ho spíše rozryly
a v ústech modrou
nerozeznáš od bílé
jen mrak který vypadal
jak mořský jezdec
voněl po soli a potu
zatímco všechna nevyřčená slova
ještě krvácela v krku
-
doktor říkal, že čas od času
musíš vypustit bazén
hodil po mne prášky
a když je sním, vidím dřevěné panáčky s velikou taškou
jak se zvědavě ke mně naklání
a já bych nejradši
utrhla jim nos
protože iluze vždycky byla
perfektní mistr na lhaní
-
cestou z nákupu
jsem potom v písku zahlédla smrt
zvláštní jak sypké kamínky v dlaních
drásají trnem jehly
smála se - že nemám úctu ke stáří
a já jí chtěla vysvětlit
že pro řev myšlenek
mi ochabují svaly
-
pak přišel filozof
a učil mě jíst očima
kdyby prý oči
uměly polykat
časem by se udusily
a já cítila
jak bolí polykání větví
jako když dloubeš lžící pod víčko
tak bolelo polykat tvůj hrob
a všechny ty sny když dáváš ke rtům
cítíš téměř precizní
zvláštně hebké smutno
to nebe chutnáš příliš dlouho
větve ho spíše rozryly
a v ústech modrou
nerozeznáš od bílé
jen mrak který vypadal
jak mořský jezdec
voněl po soli a potu
zatímco všechna nevyřčená slova
ještě krvácela v krku
-
doktor říkal, že čas od času
musíš vypustit bazén
hodil po mne prášky
a když je sním, vidím dřevěné panáčky s velikou taškou
jak se zvědavě ke mně naklání
a já bych nejradši
utrhla jim nos
protože iluze vždycky byla
perfektní mistr na lhaní
-
cestou z nákupu
jsem potom v písku zahlédla smrt
zvláštní jak sypké kamínky v dlaních
drásají trnem jehly
smála se - že nemám úctu ke stáří
a já jí chtěla vysvětlit
že pro řev myšlenek
mi ochabují svaly
-
pak přišel filozof
a učil mě jíst očima
kdyby prý oči
uměly polykat
časem by se udusily
a já cítila
jak bolí polykání větví
jako když dloubeš lžící pod víčko
tak bolelo polykat tvůj hrob
a všechny ty sny když dáváš ke rtům
cítíš téměř precizní
zvláštně hebké smutno
13.02.2018 - 18:19DDD: A42: jo_: Chronoss: Severak: Yana: Díky všem zase po delší době za zastávku u mých veršů! :) Moc mne to potěšilo.
11.02.2018 - 10:43Kolem hlavy mi tančí Dalího obrazy. Opravdu se ti povedla. Dýchá, žije a promlouvá. Víc asi netřeba psát. Díky!
08.02.2018 - 16:15super, řeknul bych že todle je prostě Vív jak má být :) pěkné i když trochu bolestné
08.02.2018 - 09:06Podívejme, zase jdeš s básní do prostoru. Nastřádalo se ti do ní toho hodně. Jsem zvědavá, co tě ten filozof bude ještě učit. ;-)
08.02.2018 - 08:48Taková lehce schizofrenní, vtíravá jako spousta myšlenek, které se bojíme vyřknout, ale jsou v nás. Je komplikovaná a pro mě uchvacující použitými obraty, to s očima a začátek a vlastně celá super
07.02.2018 - 21:22Amadeo´´: Od Tebe si takového komentáře velmi cením. V básni je skutečně hodně vlastních prožitků smíšených s fantaskními výkřiky mé mysli v podivném stavu. Děkuji moc!
07.02.2018 - 21:12Něco mě na této básni uchvátilo a nedovedu najít slova a popsat to. Vlastně tu jen mlčky zírám na šedé obrysy v okně a přemýšlím, co jsem to právě přečetl, a co vše z toho je jen blouznění a fantazie, a co skutečnost. Mám ale za to, že do každé výjimečné básně autor dává kus sebe a možná to je ten důvod, proč na mě působí jako zjevení. Je skvělá...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Blouznění středečního dne : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Básníku jabloňový
Předchozí dílo autora : Vemte mi smysly, nejvíc cit
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
