přidáno 23.10.2017
hodnoceno 7
čteno 1208(21)
posláno 0
Soukromou cestu podnikám,
kráčím do zákoutí své duše.
Soukromou cestu do nikam,
kam dojdu - strachy nedýchám,
celý svět zní mi prázdně, hluše.

Tohle místo já dávno znám,
zákoutí temné bez naděje zítřků.
Jdu teď od nikam do nikam,
slzy své tajně polykám,
trasou bez zpátečních lístků.

Soukromou cestu podnikám,
život se temný, smutný zdá.
Nadějím v dálce zvoní hrana,
milion lidí kolem znám,
přesto jdu cestou tou teď sama.
přidáno 03.12.2017 - 00:32
Nebásník:

Každý svou vlastní cestou kráčí,
občas se cesty překříží
či spolu jdou i přes bodláčí,
aniž se člověk ohlíží...

Jenom když náhle sám tu stane,
ptá se, co život dal či vzal,
smutní pro věci nepoznané,
pak ale přesto kráčí dál...
přidáno 25.10.2017 - 21:42
nic moc: Děkuji za komentář.
přidáno 25.10.2017 - 21:32
Každý z nás je originál, a přesto tak podobní ... temná zákoutí na konci cest do nikam také znám.
přidáno 25.10.2017 - 19:22
Vera: oslov radek: annaav: Moc děkuji.
přidáno 25.10.2017 - 18:48
Krásná báseň, introvertní a melancholická. Krásné verše.
přidáno 25.10.2017 - 09:56
tieto pocity poznám, slúžia na zamyslenie sa nad sebou a v konečnom dôsledku sú užitočné. Pekne opísané.
přidáno 23.10.2017 - 18:24
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Cesta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Všechno a nic
Předchozí dílo autora : Tváře

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku