Soukromou cestu podnikám,
kráčím do zákoutí své duše.
Soukromou cestu do nikam,
kam dojdu - strachy nedýchám,
celý svět zní mi prázdně, hluše.
Tohle místo já dávno znám,
zákoutí temné bez naděje zítřků.
Jdu teď od nikam do nikam,
slzy své tajně polykám,
trasou bez zpátečních lístků.
Soukromou cestu podnikám,
život se temný, smutný zdá.
Nadějím v dálce zvoní hrana,
milion lidí kolem znám,
přesto jdu cestou tou teď sama.
kráčím do zákoutí své duše.
Soukromou cestu do nikam,
kam dojdu - strachy nedýchám,
celý svět zní mi prázdně, hluše.
Tohle místo já dávno znám,
zákoutí temné bez naděje zítřků.
Jdu teď od nikam do nikam,
slzy své tajně polykám,
trasou bez zpátečních lístků.
Soukromou cestu podnikám,
život se temný, smutný zdá.
Nadějím v dálce zvoní hrana,
milion lidí kolem znám,
přesto jdu cestou tou teď sama.
03.12.2017 00:32
Nebásník:
Každý svou vlastní cestou kráčí,
občas se cesty překříží
či spolu jdou i přes bodláčí,
aniž se člověk ohlíží...
Jenom když náhle sám tu stane,
ptá se, co život dal či vzal,
smutní pro věci nepoznané,
pak ale přesto kráčí dál...
Každý svou vlastní cestou kráčí,
občas se cesty překříží
či spolu jdou i přes bodláčí,
aniž se člověk ohlíží...
Jenom když náhle sám tu stane,
ptá se, co život dal či vzal,
smutní pro věci nepoznané,
pak ale přesto kráčí dál...
25.10.2017 21:32
Každý z nás je originál, a přesto tak podobní ... temná zákoutí na konci cest do nikam také znám.
25.10.2017 09:56
tieto pocity poznám, slúžia na zamyslenie sa nad sebou a v konečnom dôsledku sú užitočné. Pekne opísané.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.