Korálky

Korálky z něžných úsměvů,
co barvou perleti hrají,
navlékám na nitky pavučin
a z té krásy dech se tají.

Za víčka si ukládám tvář,
zrcadlem očí zní obraz tvůj.
Lásko, já nemám svatozář,
nikdy mne, prosím, nelituj.

Jediný jsi, pro koho dýchám,
mé srdce bije tvojí ozvěnou,
něžná slova ve snech slýchám,
jsem sovou v kleci lapenou.

V klícce ze tvých pocitů,
které obrázek mi tvoří,
pro tu chvíli, kdy jsi tu,
mé myšlenky stále hoří.