Proud života
jako řeka
mine toho
kdo jen čeká
kdo nad ranní lunou pláče
snad ze strachu
že ho zraní
...stejně tomu nezabrání
srdce jenom plaše tluče
do obruče
co hruď svírá
stíny stínů zákrut mysli
zamlží
to co je správné
a tam
kde zbývá víra
s úšklebkem ji
pak strach stírá
až se v němý šepot stáhne
jako řeka
mine toho
kdo jen čeká
kdo nad ranní lunou pláče
snad ze strachu
že ho zraní
...stejně tomu nezabrání
srdce jenom plaše tluče
do obruče
co hruď svírá
stíny stínů zákrut mysli
zamlží
to co je správné
a tam
kde zbývá víra
s úšklebkem ji
pak strach stírá
až se v němý šepot stáhne
15.02.2017 19:11
Yasmin
Krásná je a křehká, prožitá od prvního slova... Mám radost, že jsi zase něco napsala :-)!
13.02.2017 03:35
DDD: Moc děkuji, od tebe mě to obzvlášť těší. Nedávno jsem taky zhltla tvoje nejnovější básně. Až bude trochu času, přidám i nějaký komentář! ;-)
Díky moc i ostatním!
Díky moc i ostatním!
12.02.2017 18:45
Jsem moc rád, že jsem si mohl zase něco od tebe přečíst. Teď koukám, že už je to bezmála rok... Trefilo se to do mě. Výstižně popsáno, navíc opravdu krásnými slovy. Budu se těšit na další :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.