|
čtěte, kritizujte ...
|
Chci být sobotním večerem
i nocí, jež ráno přináší,
hvězdou, co Slunce zháší,
a v týdnu sedmým dnem.
Veršem, který už nechce
být na konci stránky.
Pírkem, jež přistálo měkce
na Tvé ustarané spánky.
Očima duše, kterou proklínám,
a přece jen pro ni žiji
pohádkou, ve které umírám,
i když živou vodu piji.
i nocí, jež ráno přináší,
hvězdou, co Slunce zháší,
a v týdnu sedmým dnem.
Veršem, který už nechce
být na konci stránky.
Pírkem, jež přistálo měkce
na Tvé ustarané spánky.
Očima duše, kterou proklínám,
a přece jen pro ni žiji
pohádkou, ve které umírám,
i když živou vodu piji.
Ze sbírky: Básně i nebásně :o)
26.12.2011 17:48
ARA
To prokletí je pořádný kontrast. A pak - ty asi nechceš být veršem, který nechce, ale tím, který je. Třeba na začátku stránky. To tam drhne mně. Ale jinak líbí.
06.05.2008 18:34
Já vím Sokoličko, ale ze zásady některá dílka prostě neměním. Děkuji za komentář.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.