|
...
 19.01.2016 3 1095(9) 0 |
Ještě jsem neprožil své sny příští
jen se se mnou potkávají
jsou krásné,a celého mně zlíbají
Možná tak vypadá štěstí?
Jen řeknou,že nemají na nic čas
potom hvězdy jsou nám blíže
je v každém,vesmírná tíže
pocit co netrápí,samoty v nás
Dálek slok,všednost co ji věřím
všechnu krásu jim rozdám
do světla se ponoří
I když v nich rád bloudím
ještě Esa v rukou mám
jen ty dál,ale hoří.
jen se se mnou potkávají
jsou krásné,a celého mně zlíbají
Možná tak vypadá štěstí?
Jen řeknou,že nemají na nic čas
potom hvězdy jsou nám blíže
je v každém,vesmírná tíže
pocit co netrápí,samoty v nás
Dálek slok,všednost co ji věřím
všechnu krásu jim rozdám
do světla se ponoří
I když v nich rád bloudím
ještě Esa v rukou mám
jen ty dál,ale hoří.
20.01.2016 - 13:35Sorry, máš pravdu, je to italský sonet.
Jen mně tam v první části chybí zřetelná propozice a pak její řešení v šestiverších.
Ale třeba jsem nepochopil pointu díla.
Jen mně tam v první části chybí zřetelná propozice a pak její řešení v šestiverších.
Ale třeba jsem nepochopil pointu díla.
20.01.2016 - 09:25kekebreke.jak se to poznalo?myslím že to v té formě je,ale možná se pletu?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sonet// : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ticho se ze snu odlepí...
Předchozí dílo autora : Kdo jen ztrácí?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
