 17.01.2016 8 973(24) 0 |
nikdo by nevěřil jak s tmou
sdílené lože
chrastí
a přikrývka roste pod víčka
(NEDÍVAT SE!)
má tak velké hrdlo
tma
že i pohled je magnet
pro tanec v jejím břiše
-
SLOVNÍK PRO NESPAVCE
začíná abecedou snů co v životě se nestaly
sepsán inkoustem a pomatenou hlavou
nadpisy kapitol
ovečky nestačí, ovečky došly, ovečky byly
vypočítány
A tak tedy
načrtnuta jen rozpukaným rtem
počítám dny
až do dětství
Sním jediný sen o spánku
A výklad představ špitá: Bude nám lépe. Bude nám lépe
bez tebe
bude nám lépe
bez sebe
ZBLÁZNÍŠ SE
a opravdu TMA
pokrývá každou
třetí stranu
možná jen z recese a možná
mojí vinou
-
I neláska se zapsala
přímo v desky
jako autor
a směje se mé nemoci
(ze tmy jsem nastydla, řvala na mě)
- přitom tma stále
nemá okna, z kterých by táhl
cizí pot
a ledová ruka na zoraném čele
zůstala tenkou útěchou
když hladím
sama sebe
-
Třetí hodina ranní.
Čeká mne kapitola o důvodech
které na mne
miloval tak
až onemocněl odchodem
a na záložce připomínka
"Miluju tvý básně!
Miluju tvý básně
dokud je drží
nejspodnější foch"
Řekla bych
že k ránu už cítím jen mírnou
zimu
a vidím se na skále
jak mapuji prsty údolí
jedině takhle se smím
dotýkat druhé strany
neprosit hlasy
skutečně vím
JE
ZAKÁZÁNO
v noci
mluvit s ďábly
-
Bože. V takovém šeru
svítá
i pohyb očí hlasitě brázdí
okraje Snáře bez listů
co bude s nitrem? Co bude s nitrem pokud neproletí? Představou, prosím, cokoliv (!!!) ať tělo vnímá.
komu dát teplo?
Když ani příšerkám z mé hlavy...
neumím říct o návrat
Co dala bych za sen
a ráno
neslyšet jak vržou vrata
když slunce pouští
z ohrady ven
ale sen o snu
je pouhý rám obrazu
křiku
-
Když otvírám okno
třese se mi
i dech
prokletý ráno a leden
líbá ušlapané vápnem
Kolik mi je,
že počítám sníh?
a prosím za lásku pro kterou spánek zpřetrhal nit
Hledala bych i na trzích,
je tolik lásky
pro kterou dá se narodit
-
zatím jen
prázdný byt
sdílené lože
chrastí
a přikrývka roste pod víčka
(NEDÍVAT SE!)
má tak velké hrdlo
tma
že i pohled je magnet
pro tanec v jejím břiše
-
SLOVNÍK PRO NESPAVCE
začíná abecedou snů co v životě se nestaly
sepsán inkoustem a pomatenou hlavou
nadpisy kapitol
ovečky nestačí, ovečky došly, ovečky byly
vypočítány
A tak tedy
načrtnuta jen rozpukaným rtem
počítám dny
až do dětství
Sním jediný sen o spánku
A výklad představ špitá: Bude nám lépe. Bude nám lépe
bez tebe
bude nám lépe
bez sebe
ZBLÁZNÍŠ SE
a opravdu TMA
pokrývá každou
třetí stranu
možná jen z recese a možná
mojí vinou
-
I neláska se zapsala
přímo v desky
jako autor
a směje se mé nemoci
(ze tmy jsem nastydla, řvala na mě)
- přitom tma stále
nemá okna, z kterých by táhl
cizí pot
a ledová ruka na zoraném čele
zůstala tenkou útěchou
když hladím
sama sebe
-
Třetí hodina ranní.
Čeká mne kapitola o důvodech
které na mne
miloval tak
až onemocněl odchodem
a na záložce připomínka
"Miluju tvý básně!
Miluju tvý básně
dokud je drží
nejspodnější foch"
Řekla bych
že k ránu už cítím jen mírnou
zimu
a vidím se na skále
jak mapuji prsty údolí
jedině takhle se smím
dotýkat druhé strany
neprosit hlasy
skutečně vím
JE
ZAKÁZÁNO
v noci
mluvit s ďábly
-
Bože. V takovém šeru
svítá
i pohyb očí hlasitě brázdí
okraje Snáře bez listů
co bude s nitrem? Co bude s nitrem pokud neproletí? Představou, prosím, cokoliv (!!!) ať tělo vnímá.
komu dát teplo?
Když ani příšerkám z mé hlavy...
neumím říct o návrat
Co dala bych za sen
a ráno
neslyšet jak vržou vrata
když slunce pouští
z ohrady ven
ale sen o snu
je pouhý rám obrazu
křiku
-
Když otvírám okno
třese se mi
i dech
prokletý ráno a leden
líbá ušlapané vápnem
Kolik mi je,
že počítám sníh?
a prosím za lásku pro kterou spánek zpřetrhal nit
Hledala bych i na trzích,
je tolik lásky
pro kterou dá se narodit
-
zatím jen
prázdný byt
13.07.2016 - 02:09Jak já to znám, tyhle prázdný noci, krásně sepsaný.
A : "Když otvírám okno třese se mi i dech" tak mně se tady dech až tají.
A : "Když otvírám okno třese se mi i dech" tak mně se tady dech až tají.
04.07.2016 - 08:52Noc, ve které se každý jednou za čas brodí a která do nitra dýchá tak, že plameny zažehne. Pěkně jsi to napsala.
18.01.2016 - 11:01puero: Já bohužel krátké básně nepíšu moc, no. Nechtělo se mi to členit na jedna, dva, tři, i když to bylo původně v plánu. Píšu jednou za půlrok, tak to pak ze mne létá ven naráz. Ano, je to několik básní spojených do jednoho celku.
18.01.2016 - 09:15Skoro scénář. Je v tom materiál na minimálně osm kratších básní, ta délka to trochu umrtvuje. Zvlášť nosný je ten motiv s ovečkami. To je vyloženě na samostatnou básničku.
17.01.2016 - 22:07Schovávám, ukládám. K tomu se budu určitě chtít vrátit. Přijde mi, že je tam moc myšlenek na jedno čtení. Ty obrazy se mi hodně líbí, originální.
17.01.2016 - 16:17Je to dobře plynulý. Hezky se to čte:) ...a některý pasáže se mi fakt libi, třeba Miluju tvý basne....nejspodnější foch.
17.01.2016 - 15:58A42: Díky bohu ta báseň už není aktuální. :) Duše je nyní opravdu naplněna a láskou to hýří, je to vzpomínka na podzim, kdy jsem opravdu nemohla spát a trápilo mne to déle jak měsíc a skončila jsem nakonec v péči lékařů. :) Nevím, proč mne to napadlo zrovna dnes, když je už jiná doba a mám se lépe. :) Asi to muselo ven. A je to skutečně několik básní v jedné, všimla jsem si toho. Ale dělit jsem to nedokázala, ono to patří k sobě. Báseň zazní v kavárně Řetězová, 29. ledna, tímto zvu. :)
17.01.2016 - 15:32Jo, hezký průžez nespavou nocí. Ty sekce by vydaly na samostatné básně, ale takto to zase vystihuje, jak se témata postupně připomínají. ;-)
(Prázdný byt příliš neznamená, když duše je naplněná...)
(Prázdný byt příliš neznamená, když duše je naplněná...)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slova té co nespí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vemte mi smysly, nejvíc cit
Předchozí dílo autora : Jdu s tebou pěšky přes vesmír
