 04.01.2016 5 1169(18) 0 |
Bez kousku naděje,
v podivném šerosvitu,
v příběhu bez děje,
ve světě bez pocitů…
Elegii svou si zpívám.
Po pádu už nechci vstát
a ztrácím sílu milovat,
jen hloupě tápu v minulosti,
než vyschnou slzy plné zlosti…
Na chladnou lásku zavzpomínám.
v podivném šerosvitu,
v příběhu bez děje,
ve světě bez pocitů…
Elegii svou si zpívám.
Po pádu už nechci vstát
a ztrácím sílu milovat,
jen hloupě tápu v minulosti,
než vyschnou slzy plné zlosti…
Na chladnou lásku zavzpomínám.
17.01.2016 - 10:14Zamila
Druhá strofa je moc vydařená. Zbytku trochu chybí něco originálního ...
05.01.2016 - 19:53všichni je za sebou máme a proč zrovna na ty chladné tak často vzpomínáme? Beznadějně, rozervaně...Jo líbí se mi to, líbí se mi jak si tu básničku napsal
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chlad lásek minulých : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tušíš?
Předchozí dílo autora : Zakázané ovoce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Dimi [18], HloubkovyPlavec [16], Ultramisicka [10]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
