04.01.2016
5
1184 (18)
0
Bez kousku naděje,
v podivném šerosvitu,
v příběhu bez děje,
ve světě bez pocitů…

Elegii svou si zpívám.

Po pádu už nechci vstát
a ztrácím sílu milovat,
jen hloupě tápu v minulosti,
než vyschnou slzy plné zlosti…

Na chladnou lásku zavzpomínám.
 17.01.2016 10:14
 Zamila
Druhá strofa je moc vydařená. Zbytku trochu chybí něco originálního ...
 08.01.2016 00:19
Homér: Děkuji ti. ;-)
 08.01.2016 00:18
Yana: Děkuji. :-) Pochopila jsi to zřejmě tak, jak jsem zamýšlel.
 07.01.2016 13:20
Slušná práce...
 05.01.2016 19:53
všichni je za sebou máme a proč zrovna na ty chladné tak často vzpomínáme? Beznadějně, rozervaně...Jo líbí se mi to, líbí se mi jak si tu básničku napsal

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.