Tušíš?

Zamila: Teď mám v hlavě převážně matematiku. Pro nějakou jinou inspiraci už tam moc prostoru není. Asi to podle toho i vypadá. :D

Rýmování stejných slovních druhů skoro nikdy nedělá dobrotu ... Celkově hodně klišé a nic moc originálního, běž ven pro inspiraci ! /Aneb já už ani nepíšu :-D ;-) /

Naděj i beznaděj, mít a přitom nemít. Nikdy to není lehké, když láska si pro nás přijde takhle.

Yana: Mohu tě ujistit, že jsem je opravdu všechny tři psal já. :D Ale zvláštní, ani mne nenapadlo, že by to tak někomu mohlo přijít. Díky za názor. Je pravda, že jsem ji moc nečesal a pár úprav by ještě snesla. Popřemýšlím o tom. ;-)

Hm, no nemyslím si že z básně kouká bezbarvé prázdno, ona je plná beznadějné lásky, ale tak jakoby každou z těch tří slok psal někdo jiný, druhá se mi líbí nejvíc, první tedy moc ne a s třetí si chtělo ještě pohrát

samiVdavu: To ale vlastně vůbec není o beznaději. Je to prosté konstatování faktu, niceméně naděje tam je (ačkoli ne očividně) pořád. A možná bych tě trochu opravil. Podle mě velké pocity slovy vyjádřít nejdou nikdy. Ani hudbou, ani obrazy, ani žádným jiným uměním. Ale můžeme se o to aspoň pokoušet. ;-) Díky za zastavení.

Ahoj, je ta beznaděj opravdu tak bezkrevná? Tvé myšlenky jsou snadno čitelné, ale představy jsou nedotknutelné. Stejně jako z prostřední části, tak z celé básně kouká bezbarvé prázdno. Velká slova někdy velké pocity nevyjádří. S.