08.10.2015
9
A všechno co bylo, ovlivnilo to co je
A to co bude, závisí také na tom
co je teď

A proto je právě tahle chvíle
tak jedinečná a úchvatná

A já jsem součástí tohoto okamžiku
na modré planetě
a jaký je, to mám ve svých rukách

Ten pocit miluji k smrti
dýchám, kochám se
mlčenlivá, upovídaná, melancholická, euforická
jak kdy
jsem součástí toho co vidím, vnímám
a jen já ovlivňuji jak koukám a jak cítím

Tak tedy vidím oblohu, stromy, keře, pole
jen se rozběhnout a zakřičet
MILUJI
Z plných plic zahulákat
a svým křikem všechno pohltit
obejmout a uchovat
protože právě tenhle okamžik
tvoří všechny další

A pak už můžu být jen potichu
tak...
v souznění
 18.01.2016 20:00
jsme si tak blízké...
 12.10.2015 10:29
Barbora: děkuji ti
 12.10.2015 10:29
Lenča: Dík
 12.10.2015 10:29
puero: Hollywoodská scéna? Ale to je bezva já totiž Hollywood miluju!
 12.10.2015 10:27
Jiří Turner: Je mi ctí :-)
 09.10.2015 20:10
krásné
 09.10.2015 11:20
Jó, v tomhle rozpoložení a nazírání na svět nelze nemilovat... Nádherné, souzním :)
 09.10.2015 08:23
I Puero pocítil v jistém okamžení Dylana. Asi nejvíc v tom třetím odstavečku. A v tom volné rozběhnutí k deklaraci zamilování se. Trochu Hollywoodská scéna, ale hezká.
 09.10.2015 03:50
Nedávno jsem si četl nějaké své mladistvé překlady Boba Dylana (jeden jsem dal do deníku) a styl Dylanových sdělení a této básně mi přijde hodně podobný. Takové to přímočaré vychrlení obrazů. Hezké

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.