Slyšení

Ručníky na šňůře
jsou
na stěnách
zvířaty
Kdo vypil ten bolehlav
a proč
pampelišky
na podzim
vypadaj tak
nahatý?


Občas mě nese
noc.
Cloumá se mnou
těsně nad hranicí
šílenství
nad hranicí
duševních infekcí na
špičce prstu a
používá výrazy jako: amnestie euthanazie testosteron
a další cizí slova
co
nemám ráda

Rozplétám klubko
všech těl a těch
lidí
co jim svítí oči
opatrně se schovávám uvnitř
zatímco ztrácím ponětí
o tom
co se nehodí
a tak si
piju víno
když mi teda nechutná to pivo, no
Sedíme, povídáš
a je nám dobře.

A pak jsem ta beznadějná
A pak jsem nahá
Myslíš, že za to může
to víno?
A nebo spíš ta hromada
napjatých hodin,
že si teď připadám tak
ztracená?
A přesto o sobě
vím
ležím tam
schoulená
pod obrovskými koly
jedoucích aut
Řekni, co drtí tebe?

Možná neslyším
skřípání brzd a píšťalku v uších a
když na mě volají ti blázni
Blázne!
a
když je sluch
jedinou záchranou
v blouznění
a ta naděje
slyšení
mě vůbec nijak
nevzrušuje.


Existuje píseň
prý
kterou nikdy neuslyším
Slyším jen déšť
co zmateně bubnuje
na paty
Pššt!

Slyšíš ho taky?