Bezejmenná

Hejno podzimních
nocí
vylétlo ze skrýše
schované
mezi dravci
zatímco ty
srnčí oči svý
stáčíš a protáčíš
tak
jak se patří
Hnízda
polárních motýlů
plníš
bez ostychu
zásypem ledových
sazí

Studí to příliš

Venku je zima
a vlci
co snědli
všechny hvězdy
hřmí do ticha
tesknou modlitbou
za klidné večery
a ještě
tesknější za
ospalá rána
Duní tma
ozvučená
spolknutýma slzama
Poslouchám semknutá
šelest listí
a dál budu bloudit
šedivým městem
sama a
beze jména