Jako směs deště a lučního prachu

Přes květy levandule a
meduňkový žal
srdcem lpím
na mracích
co pijou
nebe

Nějak mi došlo
že ta jarní vůně
už odešla
že se
nehodlá vrátit
že se
do sebe
zatvrzele
uzavřela

Strávím na balkóně
celý mládí, ale
neucítím nic, než
jen kouř
z cigaret
dávno
do stěn
vpitých

Bloudím lesem, ale
všechny jahody už jsou
otrhaný
a já jsem ztracená
protože devět měsíčků
mě považuje za
břídila

Má postel bude způli prázdná
část těla jsem snad
zapomněla
v loterii
Nemám peníze a jsem
taknějak
unavená

Ale nebudu se pro ni už vracet
A nebudu se tu jámu
snažit zaplnit
I když je to pocit
vypadlýho zubu
pořád
prohledávám
to místo
Jako zbloudilej pes
kroužím kolem

Ale možná jsem nakonec ráda
že jsem tam
kde jsem

Protože vím, jak chutná to
vypitý nebe