 29.07.2015 4 1221(17) 0 |
Sami jsme tam stáli,
ona i já, tiše,
na duši se smáli,
jak v milostném klišé.
Ne vždy všechno trvá věčně,
prožili jsme toho dosti,
skončil příběh o mé slečně
a o mojí maličkosti.
Smích střídaly obavy,
ty potom zas smutek,
když nás to už nebaví,
marný každý skutek.
Třeba je to pouhý sen,
noční můra, která přejde,
a já jsem jí unsesen,
co na tom však sejde…
ona i já, tiše,
na duši se smáli,
jak v milostném klišé.
Ne vždy všechno trvá věčně,
prožili jsme toho dosti,
skončil příběh o mé slečně
a o mojí maličkosti.
Smích střídaly obavy,
ty potom zas smutek,
když nás to už nebaví,
marný každý skutek.
Třeba je to pouhý sen,
noční můra, která přejde,
a já jsem jí unsesen,
co na tom však sejde…
31.07.2015 - 23:22Zamila: Tak jsem ho zkrátil o jedno slůvko, snad to rytmicky sedí. A samozřejmě děkuju za komentář. :-)
31.07.2015 - 21:55jo, náhodou je to docela líbivá básnička o docela nepříjemné situaci, žádný fňukání, prostě je to tak jak to je
31.07.2015 - 16:26Zamila
Poslední řádek moc ukecaný :-) Básnička však pěkná a bez klišé - asi tím alibi hned v úvodu sis to pojistil ;-) A druhá strofa je nejhezčí :-) Celkově pěkný počin :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když nás to už nebaví : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Splývej
Předchozí dílo autora : Klam života po životě
