Veselé loučení

Pijeme víno,
myšlení stranou,
hrozen té pravdy
je naší branou.

Poslední vzpomínka
na moje město,
dlouho tě nespatřim,
ten pocit zůstane přesto.
Nalijme si ještě vínka.

Je to smutné
a zároveň veselé,
možná nutné?
No, rozhodně opilé.
Jako to město samo,
a přesto krásné.

Sbohem,
budeš mi scházet,
potají
do snů mých vcházet.

Může vůbec člověk město milovat?
Může odchodu litovat?

Kež bych to věděl,
jinak bych se neptal,
jinak bych tu tak neseděl…