|
Básnická abeceda 7.díl: Balada milostná
 21.04.2015 12 1382(17) 0 |
Po baladě villonské, která je specifická svojí formou jsem avizoval baladu fokl/rockovou a sociální. Jelikož první kategorie je závislá pouze na způsobu podání a může mít jakékoli téma, přistupuji raději ke dvěma formám, které se budou lišit pouze tematicky, tedy k baladě milostné a baladě sociální (společensky kritické). Začínám tou pro mě tematicky snazší.
V české literatuře započal tradici milostných balad Jaroslav Vrchlický, u kterého jsem byl i pro formální inspiraci k této básni.
Balada o medové vůni.
Když se k tobě blízko nakloním,
mám oči zavřené a dýchám rychleji,
zhluboka, jak jen dovedu.
Tmavé oči se na mě krátce usmějí,
a jak z lučních květů ke mně zavoní
Tvé vlasy s vůní po medu.
Od vlasů k ústům pokročím,
sevřených rtů najdu osu,
od koutku vráskou povedu
cestu svých úst až ke kořeni nosu,
zpět ale rychle přeskočím,
k Tvým ústům s vůní po medu.
Tváře se k sobě lehce přimknou,
ústa však chtějí přejít šíje křivku
a na rameni setrvat již nesvedu,
brada se krajce otře o výšivku,
ruce se z vězení polštářů vymknou,
sevřou Tvá ňadra s vůní po medu.
Z údolí sladkých a od výšinek,
odcházím k sladším po sametu bříška,
po hraně boků rukou lehce přejedu
místa, kde jemná tmavá mřížka
roubí sítinami, které rostou u roklinek
Tvé vlahé lůno s vůní po medu.
Utopen v soudku medu ležím,
s pláství jsem získal vše, co dovedu
a kde jsi sladší, rozhodnu jen stěží,
když celá voníš po medu.
V české literatuře započal tradici milostných balad Jaroslav Vrchlický, u kterého jsem byl i pro formální inspiraci k této básni.
Balada o medové vůni.
Když se k tobě blízko nakloním,
mám oči zavřené a dýchám rychleji,
zhluboka, jak jen dovedu.
Tmavé oči se na mě krátce usmějí,
a jak z lučních květů ke mně zavoní
Tvé vlasy s vůní po medu.
Od vlasů k ústům pokročím,
sevřených rtů najdu osu,
od koutku vráskou povedu
cestu svých úst až ke kořeni nosu,
zpět ale rychle přeskočím,
k Tvým ústům s vůní po medu.
Tváře se k sobě lehce přimknou,
ústa však chtějí přejít šíje křivku
a na rameni setrvat již nesvedu,
brada se krajce otře o výšivku,
ruce se z vězení polštářů vymknou,
sevřou Tvá ňadra s vůní po medu.
Z údolí sladkých a od výšinek,
odcházím k sladším po sametu bříška,
po hraně boků rukou lehce přejedu
místa, kde jemná tmavá mřížka
roubí sítinami, které rostou u roklinek
Tvé vlahé lůno s vůní po medu.
Utopen v soudku medu ležím,
s pláství jsem získal vše, co dovedu
a kde jsi sladší, rozhodnu jen stěží,
když celá voníš po medu.
Ze sbírky: Básnická abeceda
26.04.2015 - 21:03Yana: Ono asi nemá smysl se tím zabývat, někdy mi to tu přijde mrtvé, jindy naopak. Lépe bude se soustředit na vlastní tvorbu a čtenářsko-komentátorské aktivity :)
26.04.2015 - 20:45víš, myslím že se to vylidňuje proto, že je jaro, počkej na podzim a pak to můžeš znovu nabídnout, já jsem ráda že tu budu mít vše ucelené a nemusím nikde lovit na internetu
23.04.2015 - 13:10Yana: Děkuji za chválu i za podporu?). Trochu se nám to tady vylidňuje, mám obavu, aby se tento projektík( stejně jako kdeco jiného) nevrátil do rámce mé rodiny, kde začal. Nebyla by to žádná katastrofa, ale trochu líto by mi to bylo.:)
23.04.2015 - 12:53je sladká, medová a to nemyslím špatně, také myslím že jsem něco podobného už někdy četla, každopádně mám radost že pokračuješ v básnické abecedě
22.04.2015 - 10:58Orionka: Děkuji za komentář. Je to tak, vložil jsem co by baladu trochu upravenou starší báseň, která čtenáře moc nezaujala.
(Paradoxně měla jen asi dvacet přečtení a deset komentářů:))
(Paradoxně měla jen asi dvacet přečtení a deset komentářů:))
22.04.2015 - 10:19Milé a sladké. Něco s vůní po medu jsi tady určitě už měl, myslím, že jsi tu původní verzi jen upravil do baladické podoby... nebo mě klame paměť?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balada o medové vůni : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Stín
Předchozí dílo autora : Balada z konce středověku
