Básnická abeceda 6. díl: Balada francouzská (villonská)
![]() ![]() ![]() ![]() |
Tato básnická forma vznikla mnohem dříve, než její nejslavnější představitel, pochází již ze 13. století a byly to písňové texty trubadúrské poezie. Balada je složená ze 4 strof, první 3 strofy se skládají ze 7-12 veršů, poslední strofa - poslání má 4-6 veršů. Poslední verše v jednotlivých strofách a v poslání se opakují jako refrén. Nejčastěji se používají pouze tří rýmy, které mohou mít sdružené, střídavé i obkročné uspořádání, ale vždy u všech slok jednotné.
Villonská balada, tedy ta v podání Francoise Villona, je založena na kontrastech. Jednak lingvistických, jako jsou oxymórony a paradoxony, a jednak obecných, kdy je v kontrastu vznosný styl „vysoké“ poezie s tématy nízkými, které se v oficiální poezii do té doby nevyskytovaly. I slovník autora je hrubý a je z něho cítit silná ironie až cynismus.
Jistě byl rozporuplný i básník sám, neboť v jeho dílech se mísí nemilosrdná kritika a výsměch s vírou a touhou po odpuštění.
V české literatuře zažila villonská balada svoji renesanci v 19. a 20. století. Nejdříve v podobě básní Jaroslava Vrchlického, posléze Vítězslava Nezvala a v současnosti píší v této formě na příklad Michal Horáček nebo Vladimír T. Gottwald.
Balada z konce středověku
Když horké hlavy pánů padají,
chvěje se tvé silné pouto k víře,
třicet let válečné doby trvají,
již pominuly časy pro rytíře
s plášti, které zdobily jim kříže.
Boha chválíš od počátku věků,
jsi od něho však dál než blíže,
narodil ses koncem středověku
Špinavé děti městem běhají,
v zahradách jsou místo květů mříže,
vojáci slitování nemají,
a sotva ještě mohou klesnout níže.
Zlé svědomí málokoho hryže,
hodně změnily se ideály Řeků,
i tak se k bohu tvoje duše víže,
narodil ses koncem středověku
Na prosté kříže vrány sedají,
myši s lůzou vyplenily spíže,
pak do putyk se lidé vydají,
nikdo nechce myslet na potíže.
Místo srdce máš kus černé pryže,
přesto vroucně bohu svému děkuj,
dívá se na svět a dobře ví, že
narodil ses koncem středověku.
Korouhví točí vítr od vějíře,
nevstoupíš už více v tuto řeku,
změní se doby v kvalitě a míře,
narodil ses koncem středověku.
Villonská balada, tedy ta v podání Francoise Villona, je založena na kontrastech. Jednak lingvistických, jako jsou oxymórony a paradoxony, a jednak obecných, kdy je v kontrastu vznosný styl „vysoké“ poezie s tématy nízkými, které se v oficiální poezii do té doby nevyskytovaly. I slovník autora je hrubý a je z něho cítit silná ironie až cynismus.
Jistě byl rozporuplný i básník sám, neboť v jeho dílech se mísí nemilosrdná kritika a výsměch s vírou a touhou po odpuštění.
V české literatuře zažila villonská balada svoji renesanci v 19. a 20. století. Nejdříve v podobě básní Jaroslava Vrchlického, posléze Vítězslava Nezvala a v současnosti píší v této formě na příklad Michal Horáček nebo Vladimír T. Gottwald.
Balada z konce středověku
Když horké hlavy pánů padají,
chvěje se tvé silné pouto k víře,
třicet let válečné doby trvají,
již pominuly časy pro rytíře
s plášti, které zdobily jim kříže.
Boha chválíš od počátku věků,
jsi od něho však dál než blíže,
narodil ses koncem středověku
Špinavé děti městem běhají,
v zahradách jsou místo květů mříže,
vojáci slitování nemají,
a sotva ještě mohou klesnout níže.
Zlé svědomí málokoho hryže,
hodně změnily se ideály Řeků,
i tak se k bohu tvoje duše víže,
narodil ses koncem středověku
Na prosté kříže vrány sedají,
myši s lůzou vyplenily spíže,
pak do putyk se lidé vydají,
nikdo nechce myslet na potíže.
Místo srdce máš kus černé pryže,
přesto vroucně bohu svému děkuj,
dívá se na svět a dobře ví, že
narodil ses koncem středověku.
Korouhví točí vítr od vějíře,
nevstoupíš už více v tuto řeku,
změní se doby v kvalitě a míře,
narodil ses koncem středověku.


Moc hezká, vyzařuje z ní historie. Jsem ráda, že píšeš také villonské balady. Mám Villona moc ráda.

Orionka: Jsem zvědavý (možná zůstane až na výjimky:) u té zvědavosti) na reakce na tuto baladu. Přečetl jsem v nedávné době mnoho balad (hlavně jiných než F. Villona, která zním již od puberty), což je ve skutečnosti asi hlavní efekt tohoto projektu, a psal jsem ji pod velmi různorodými vlivy. Balady jsem už kdysi psal, ale byly buď vysloveně villonovské nebo úplně "nevillonovské"...Teď z mého pohledu takový hybrid.
Jsem rád, že se ti líbí. Děkuji za komentář.
Jsem rád, že se ti líbí. Děkuji za komentář.

Děkuji za poučení i za krásnou ukázku. Líbí se mi atmosférou i jazykem. A děkuji taky za zmínění VTG mezi současnými básníky, to mě osobně potěšilo. Vlastně jsi mi ho svou baladou trošku připomněl, on si také libuje v opakování veršů.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balada z konce středověku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Balada o medové vůni
Předchozí dílo autora : Sny o růžích a příboji
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.