Motýl

Motýl

Jsem jak motýl, jenž svobodně si létá,
po květech chrp na louce rozkvetlé.
Na spoustě trav, co na nohách mne lechtá,
když chytám zrnka pylu z křídel ulétlé.

Tak létám každý slunný den,
pod jasnou modrou oblohou.
S větrem v křídlech objevuji svět
a vidím, co jiní vidět nemohou.

Tu sedím v trní, jenž za kopřivou dlí
a zpívám s broukem chorál snů.
Zpívám květům, bílým lístkům
o radosti a bídě příštích dnů.

Zpívám píseň, jež o naději jest.
O zítřku, kdy na lukách už chybí květ,
kdy mlha s mrazy sklesne z trávy stvol,
kdy poznám, že podzim je tu zpět.

To pak k spánku už se chystám
kdesi, třeba tam, co dneska spadne list.
Třeba v kůře pro mne odloupnuté
tam, kde nemůže mne nikdo sníst.

Pak jen spím a o životě sním,
jak znovu zpívám chorál snů.
Jak zítra až se zase probudím
vylétnu vstříc všem krásným dnům.