mám na dlaních ticho
plné bezvýznamnosti
ve tvářích víru
v lepší minulost
má vlastní lítost
přestala mě mrzet
a další z mých lásek
mi hloubí v duši díru
noc se oděla
do jarního hávu
prach pokryl cestu
není proč se smát
ty v jediném gestu
přestala ses bát
že víc mě než sebe znáš
nic jiného jsi nechtěla
jen pít svou ranní kávu
a slibovat mi svět
který nikdy nebyl náš
plné bezvýznamnosti
ve tvářích víru
v lepší minulost
má vlastní lítost
přestala mě mrzet
a další z mých lásek
mi hloubí v duši díru
noc se oděla
do jarního hávu
prach pokryl cestu
není proč se smát
ty v jediném gestu
přestala ses bát
že víc mě než sebe znáš
nic jiného jsi nechtěla
jen pít svou ranní kávu
a slibovat mi svět
který nikdy nebyl náš
Ze sbírek: Střípky III., Sto střípků
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.