20.12.2014
7
Za hradbou z šípkových růží
všichni jsou z kamene,
tvář bledne dívence pohledné
dech se jí úží.

Ručka ji poklesla z postele,
kterou tu století nikdo už nestele.

Stále jen čekání,
vstoupiti mohou i nezvaní.
Polibek stačil by jediný.

Nemusí býti to zrovna princ
zatím však stále nic.

Možná že právě ty,
sudby zlé zmaříš to prokletí.
Tak dostaň odvahu,
nestůj jen na prahu,
a vejdi.
 20.12.2014 23:10
hezká :-))
 20.12.2014 16:27
 Zamila
Lenča: :-D Jako já bejt princ, tak se vrhnu spíš na masáž srdce :-D Nebo se na to rovnou vykašlu, že už je jako asi po ní :-D
 20.12.2014 16:22
Zamila: Kdo by líbal cizí ženskou? Ten, kdo chce dostat ´na budku´ :D
 20.12.2014 16:21
No jo, krásná pohádka s moudrým, jasným závěrem. Nečekat, až to udělá někdo druhý. Jinak by tam ta holčina mohla obrůst nejen šípkem, ale i mechem :(
 20.12.2014 14:21
 Zamila
Jéééé, krásně šípková a pohádková :-) Už se těšim na všechny ty pohádkyyyy, co jsem už viděla stokrát :-D Každopádně si někdy řikam, jak by to asi dopadalo, kdyby ti chlapi neměli ve scénáři napsáno, jak jí maj vlastně probudit :-D To by byla hotová zkáza :-D Ale zase kdo by taky líbal docela cizí ženskou, hm ?! :-D ;-)
 20.12.2014 14:15
pohádková s poučným závěr, ano, na co stále čekáme...vstupme ať už kamkoli
 20.12.2014 13:52
Ó,pravda,někdy čekáme a život nám zatím uteče..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.