 20.12.2014 7 1147(18) 0 |
Za hradbou z šípkových růží
všichni jsou z kamene,
tvář bledne dívence pohledné
dech se jí úží.
Ručka ji poklesla z postele,
kterou tu století nikdo už nestele.
Stále jen čekání,
vstoupiti mohou i nezvaní.
Polibek stačil by jediný.
Nemusí býti to zrovna princ
zatím však stále nic.
Možná že právě ty,
sudby zlé zmaříš to prokletí.
Tak dostaň odvahu,
nestůj jen na prahu,
a vejdi.
všichni jsou z kamene,
tvář bledne dívence pohledné
dech se jí úží.
Ručka ji poklesla z postele,
kterou tu století nikdo už nestele.
Stále jen čekání,
vstoupiti mohou i nezvaní.
Polibek stačil by jediný.
Nemusí býti to zrovna princ
zatím však stále nic.
Možná že právě ty,
sudby zlé zmaříš to prokletí.
Tak dostaň odvahu,
nestůj jen na prahu,
a vejdi.
20.12.2014 - 16:27Lenča: :-D Jako já bejt princ, tak se vrhnu spíš na masáž srdce :-D Nebo se na to rovnou vykašlu, že už je jako asi po ní :-D
20.12.2014 - 16:21No jo, krásná pohádka s moudrým, jasným závěrem. Nečekat, až to udělá někdo druhý. Jinak by tam ta holčina mohla obrůst nejen šípkem, ale i mechem :(
20.12.2014 - 14:21Jéééé, krásně šípková a pohádková :-) Už se těšim na všechny ty pohádkyyyy, co jsem už viděla stokrát :-D Každopádně si někdy řikam, jak by to asi dopadalo, kdyby ti chlapi neměli ve scénáři napsáno, jak jí maj vlastně probudit :-D To by byla hotová zkáza :-D Ale zase kdo by taky líbal docela cizí ženskou, hm ?! :-D ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vejdi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vánoční
Předchozí dílo autora : Když srdce pláče
