Jen neplakat

Vyloupli jsme se sotva ze skořápky
a s umazeným rtíkem
od sladkého bílku nepoznaného
již odevzdáváme se žití

A jen jsme kroky nalezli
i když nás nejdřív zabolela kolena
procházíme časem
tou věčně stejnou historií
nekonečným vesmírem
s bolestí na konci
nohama z výšky šlapeme po Zemi
trochu necitlivě
jakoby nám ani nepatřila
však patří nám
celá

A naše nitro se pere s rozumem
a naše tělo s citem
Oko z hvězd na nás pohlíží
snad Boží ?
a mlží
a nechceme jeho rad /Boha? /
vždyť nikdo nezná pravdu
protože co je pravda
jen to co sami uznáme

chceme se sami svou cestou ubírat
život si užívat
mít rána plná červánků
co převrátí se nachem do spánku
a přes den dýchat zlatý prach
ve větru co vede nás
na správné místo ve správný čas

A tyrkysové slzy
v podobě krápníků
zůstávají viset na cestě
v meziprostoru
cítíme z nich chlad
a zároveň touhu mít rád
milovat
tu zemi
ten svět
ten vesmír
i Boha v nás :
dobro
co vzešlo ze skořápky
v počátcích početí
mezi nebem a zemí

chceme si hrát
jako děti

chceme se smát
jako kluci a holky
nechceme ještě umírat
jako staří nebo nemocní

jsme sice bezmocní
ale víra a naděje
bude nás hřát

ještě se chceme
a budeme smát

dobrá tedy
tak aspoň usmívat


jen neplakat