Denní povyražení

Bohužel nedokážeš jen tiše sedět,
a proto se stávám tvým dalším členem.
Svou ruku máš již dávno za mým úpletem
a já do tvých prázdných očí musím hledět.

Kéž by šlo rychle odejít
a bolest ze ztráty lehce obejít.
Kdo ti vůbec dovolil, na mé tělo sáhnout
a proč jsi mě nechal do zamilovanosti spadnout??

Každý den byl pouze opakováním předešlého dne,
věděla jsem, že tvé tělo a duše jen jedno chce.
A i když opakování je matka moudrosti,
tak 365 dnů v roce je už na opakování příliš dosti.