Ranhojič

Zná úsměv ten dům, vlídností osloví Tě
duše když hledá klid, čas bez lítosti,
důvěry pramen, co líc Ti nezapýří
střep stesku v odkvetlé jak mění chmýří
prázdnoty zvadlé, co svádí k netečnosti
Ten dům firmu RANHOJIČ má na svém štítě

Je útěchy ten dům a pochopení hrad,
kde opuštěnost žen bývá zákaznicí,
že závoj slz mnohdy bledou kryje tvář
to ranhojiči nezvyšuje honorář
naději když křísí sotva blikající,
až k strážci majáku lze jej přirovnat

Dům vášní prchlých. Jen kruhy psané v písku,
co první smetl příval nepohody děště,
ty stopy bosých nohou zašlých lásek
klíč bez dveří, vsunutý za opasek
Teď ruka citlivá jemné svírá kleště
ať v srdci uvízlou odstraní tu třísku