Položit růži

Listuji dětstvím jak v obrázkové knize
Ten známý kraj, proč připadá mi cize?
A cize připadá mi dvojnásob
když položit mám růži na opuštěný hrob
Tak čekám. Až sleze sníh, zmizí vody z blat
prý z obavy, bych někde nezapad
a čas běží. Tento kraj mě přestal znát,
na desítky let to lze počítat

Teď stojím zde a sám
jen já, hřbitov a znesvěcený chrám
Je čas Velikonoc, zvony odletěly,
vrátí se někdy, o neděli?

Že ti, co nežijí, mi stále víc jsou drazí
snad, lásko má, snad tě to neurazí,
též znali milovat, dávat, odpouštět,
však nechápu, proč vím to až teď
Ať opře se o mě ten nachýlený kříž
co žaluje, jak je tu na obtíž!

Pustý je chrám. Jen vítr kamarád
mě vítá u zborcených vrat
beze slov. Jak tma by za mnou šla
za skřípotu rozbitého skla
a zemřít nechala starých světců tváře
Já znal je, v pokleku u oltáře
jsem píseň zpíval. Teď už nezní,
v tom torzu kostela je smutno bez ní
Je Velký Pátek, uzavřel se kruh
Kdo splatil za mě ten nesplacený dluh?