Alternativní svět

© Megynka


Je to tak dávno,
co dveře tvé se přede mnou otevřely.
A já? Váhala ...
Je to tak dávno, co myšlenky se ve mě přely.
A já?
Kdo ví, po čem jsem toužila.


Už tolikrát jsem měla na výběr!
Pravdu ... nebo snad lež?
Já nikdy netvrdila, že bys mi nechyběl, jen ...
nedokázala jsem vstát a zvolat "tak si běž!"


A dnes tu sedím, mezi světy,
mezi penězi a kulomety,
mezi láskou a čirou nenávistí,
mezi tebou a svou bolestí,
mezi prachem z cest a vinnou nezdarů,
mezi koblihami a stovky softwarů,
mezi dveřmi a tvou místností,
s pocitem, že stále nevím, kde je vítězství ...


Sedím a čekám na odpovědi,
každý rok to vypadá smutněji,
sedím a čekám na zázrak,
na jeden jediný od tebe náznak!


A město?
Už nezáří ...
Už se na mě vlastně vůbec krásně netváří ...