19.01.2014
8
Vysoká věž šedivého dne

Vysoká věž vodárenská
majestátně ční k obloze
V stojící koloně aut
jí tiše pozoruju

V pocitech temných,
jak s koulí na noze,
za předním sklem špinavým
podřimuju

Trochu svobody
Vyskočit ven
Zarazit studený,
šedivý den

Zdolat pár výškových metrů
Korouhví prorazit závoj mlhavý
A dechem síly bouřkového větru
zastavit myšlenky zlé,
proudící do hlavy
 28.10.2014 13:36
Nemám víc, co dodat.. jen, že se mi jednoduše líbí..
 20.01.2014 21:41
kmotrov: diky za krásný komentář:-)
 20.01.2014 21:39
Homér: to nepomůže, mně pomůže jaro
 20.01.2014 21:29
mannaz: Yana: díky
 19.01.2014 21:46
Připomnělo mi to Jakuba Nohu:
Z obzoru nás béžově pozoruje plynojem,
hornoměcholupský plynojem... (prý tam už není).
Pravidelně jezdíš kolem autem (s koulí na noze), to je život a ten pravidelný výjev se vryje do duše. Občas si říkám: Chvaletický komín, v krajině prý nad něj není, ejakuluje kouř do rozednění...
Staří číňané říkali, že opravdový muž neodkládá svůj batoh, ani když má ty nejskvostnější výhledy, ale proč se občas nezasnít?
 19.01.2014 16:56
Kruciš, tahle se mi trefila do nálady :-). \moc dobrá.
 19.01.2014 13:58
líbí se mi jak spolu souvisí první a druhá sloka, ve třetí jakoby nutí svým stylem zpozornět no a čtvrtá to je přesně ono, povznést se nad to všechno, nad tohle hnusný šedivohnědý, vlhký a mlhový období, které akorát nastoluje depresivní nálady, je pěkná, přesně odpovídá tomuhle času, tomu co je za oknem, tomu co prožíváš za volantem a v sobě, v létě by nevznikla :-) líbí se mi

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.