17.12.2013
5
1628 (16)
0
Viděl jsem ve sněhu anděla
Ležel tam na zemi
A svými pažemi
Hbitými pohyby křídla si udělal

Pozvolna poklekám vedle něj
Beru dlaň do dlaně
Sedáme na saně
Větříčku za námi z kopečka uháněj

Nahoře nadosah nebes
Ve sněhu zůstala
Jen stopa anděla
Vidím ji dodnes
 19.12.2013 12:43
Obyčejně se vyjadřuji více k technice než k obsahu, ale tahle báseň mi vyhnala slzy do očí... Tak to má být. Je krásná obsahem a uzavřena ve zcela harmonické formě.
 19.12.2013 09:36
Milé, nostalgické, ale ne smutné. Takové mám ráda.
 17.12.2013 12:47
 DDD
Hezounká, vzpomínková. Málokdy vidím po přečtení básničky tak jasnej obrázek jako u téhle tvojí :-)
 17.12.2013 12:26
zvláštně sentimentální nálada, něžné, jo a líbí se mi jak se snažíš při svém psaní o různé styly, dnes velká písmena na začátku veršů a žádná interpunkce, líbí
 17.12.2013 06:41
Krásná zimní. Něžná, trochu posmutnělá.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.