Suicida

Ruka zatrhává dveře v oblomný proud krůpějí krve.
Prostupující agonie neschovává potěšení z poskytnuté bolesti.
Tak značí rudou barvou lidské pohonné hmoty nemocničně bílé zdi.
Skulen do chuchvalce hnusu člověk zažívá radost a blaho dobře odvedenou prací svou.
Je snad pravděpodobné, že by neměl mít tak kladné pocity z toho, co právě udělal a těší se z toho?
Nikoliv.
Chtěl to udělat dlouho již a konečně se podařil dlouho odsunovaný pokus o vraždu sebe sama.
Kaluž se zvětšuje a vytváří kolem těla tmavě hnědou auru, působící zlověstně. Mezery dlaždic se plní krví, jako kdyby byly pro tohle stvořeny.
bolest ustupuje, následuje otupění a ignorace okolí.
Světlo na konci tunelu, mžitky v očích.
Lítost nad sebou samým.
Uspokojení.