kousek vytvořený na začátku roku 2010...
přidáno 17.09.2012
hodnoceno 2
čteno 930(10)
posláno 0
"Jaké to asi je, když pracujete v pekle a vaší pracovní náplní je trestání lidí za činy provedené na povrchu zemském. Většině zaměstnanců se tato práce líbí. Ale co když se čistě náhodou kolem prochází sám Pán podsvětí se svým psíkem a práce vám nejde od ruky?"
Kerberos se procházel po zemi plné popílku. Jeho tři hlavy se rozhlížely po dlouhé vysoké síni. Dvě řady sloupů podpírající strop, zdobené mramorovými sochami trpících postav, tvořila v místnosti nekonečnou alej. Prohlížel si poskoky pracující za hranicí sloupů. Několik jich pracovalo s mučením hříšných lidí.

Kerberos si všiml jednoho poskoka, který právě mučil jednoho muže ve středních letech. Ten byl chycen do okovů a poskokem bičován. Pekelný trojhlavý pes přiběhl k poskokovi a začal po něm štěkat svým temným štěkotem. Poskok se ho lekl, spadl na své zjizvené ruce, a co nejrychleji mohl, se od Kerbera snažil odplazit. Nebylo to moc daleko, protože ho hned zastavila studená stěna, kde se zavřenýma očima čekal na smrtelnou ránu. Pekelný pes otočil jednu z hlav a zaštěkal na svého Pána.

Ďábel k nim přistoupil pomalým krokem. Dnes měl dobrou náladu, proto si na procházku vzal své oblíbené bíle polobotky značky Gucci, bílý oblek a černého motýlka od pana Armaniho.

„Co se děje, Kerbere?“ zeptal se ledabyle Ďábel.

Kerberos stále štěkal na pekelného poskoka a jednou hlavou se díval na Pána. Několikrát na něj zaštěkal, hlavou pohodil směrem na poskoka, aby ukázal, koho myslel.

„Ano? Jak je to v mém KRÁLOVSTVÍ VŮBEC MOŽNÉ???“ zařval svým charakteristicky ďábelským hlasem. V klidu napočítal do deseti a pokračoval. „Dobře. Poskoku?“

Ten se při oslovené k smrti leknul, i když to v jeho nemrtvém stavu bylo velmi těžko proveditelné, ale povedlo se mu to věru náramně. Sundal své ruce z vystrašené tváře a opatrně zvedal hlavu, aby pohlédl do očí samotnému Pánu pekel.

„A-a-a-a-a…“

„Poskoku?“

„A-a-ano?“ odhodlal se nakonec poskok.

„Víš, co mi právě řekl Kerberos?“

„Netuším, p-pane,“ zakoktal se služebník.

„Že toho člověka tím rozžhaveným bodcem jenom tak lechtáš a vypadá to, že i to ti dělá problém,“ řekl Ďábel. Během toho si šáhnul do náprsní kapsy a vyndal si jednu cigaretu a připálil si.

Poskok stále seděl opřený o stěnu a celý se strachy třepal neschopen odpovědět. Kerberos na něj stále nepříčetně vrčel. Ďábel si potáhl dlouze z cigarety a vyfouknul obrovský oblak kouře.

„ Já jsem se na něco ptal, sluho.“

„Já, pane… já…“ vykoktal poskok ze sebe neschopen víc odpovědět.

„TAK ODPOVĚZ MI!“ zařval Ďábel, že všichni služebníci pekel v obrovské síni ztichli a šly slyšet pouze hlasy mučených lidí, kteří si na chvilku odpočinou od fyzického týrání.

Poskok se neskutečnou silou hlasu převrátil na bok a už jenom ležel schoulený do klubíčka a vzlykal.

„Stačí, abych mávnul rukou a Kerberos si toho jenom všiml. Nezbylo by z tebe nic. Ani tvá duše.“

Poskok věděl, že stačí jeden špatný pohyb, jeden pohled do Ďáblových či psových očí, aby už nikdy nebyl.

„Ale,“ zvolal Satan, až leník vyskočil, „dnes máš štěstí…“ Jedna Kerberova hlava zaštěkala, „…Bingu. Promiň moji neznalost tvého jména. Přece jen si nepamatuju všechny mé poddané, když mám tolik práce.“

Hlavy psa štěkly najednou jako na povel.

„Oh, ano,“ podotkl rohatec. „Dnes máš štěstí a to díky jedné dívce, s kterou mám strávit dneštní večer. Kdybych díky našemu setkání neměl tak dobrou náladu už bys zde nebyl a nemáčel bys mi tady podlahu. Pro dnešek,“ zdůraznil svá slova Ďábel, „si to vyměň s tvým týraným zákazníkem.“

Člověk se na pranýři podíval na skupinku stojící vedle něj. Z bolestné agonie se zrodila představa biče v ruce a úsměv na tváři. Pán pekel si toho všiml.

„No jen se podívej, jak se na tebe těší,“ řekl a poskok si oddychl. „Ale neboj se. Vím, že necítíš žádnou bolest, ale pro tento trest tě této resistence zbavím. Aby sis to užil.“

Ďábel bez dalších slov odešel. Jen trojhlavý pes dohlížel na leníka, aby se dostal do pranýře tak, jak měl.

Kerberos dohnal svého pána a zaštěkal na něj.

„Ano, Kerbe, já umím být milosrdný,“ odpověděl mu Satan a spokojeně odešel do výtahu na konci haly.

Směr? Tlačítko Země.
přidáno 03.11.2013 - 19:19
Hunter: Diky, s pokračováním to ale asi nebude tak horké. Ani jsem o něm neuvažoval. Uvidíme jestli mě něco napadne, ale nechtěl bych dělat něco tak jako z musu. Ale třeba se dočkáš :)
přidáno 03.11.2013 - 13:56
Rád bych si přečetl ještě pokračování, líbí se mi tvůj způsob bočního popisu :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tresty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Suicida
Předchozí dílo autora : B-Bazar

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku