Občas je potřeba tak trochu vymazat nebo odsunout z mysli a srdce bytost se kterou nás pojí něco pěkného, žel patřícího minulosti, abychom mohli přítomností tvořit další minulost a vytvářet nové vzpomínky přítomnosti.
 11.10.2013
0
1355 (6)
0
Stiskem klávesy,
jak mojí dlaně
dávno.
Padnou závěsy,
za nima bude
prázdno.

Sněhová vločka
spadla na teplou zem.
Život nepočká,
taje v mžiku rázem.

Vlhká víčka,
vůně parfému.
Kus srdíčka
schází každému.

Duše ždímá
kapky lítosti.
Štěstí dřímá
z malichernosti.

Zbyly střepy
z našich světů
rozmlácených
světlometů.

Hledíme do temnoty,
poraněni o hroty

šípů v srdcích.

Mizíš z obrazu
splýváš s barvami
čelních nárazů
do zdi zklamání.

Slzy oblaků
volá zemská tíž.
Světy zázraků
jsou tu na obtíž.

V sešitě listuji
prázdnými linkami
očí Tvých.
Něčeho lituji,
bloudím vzpomínkami
na scestí

šípů v srdcích.

Když srdce
ztratí šíp,
s bolestí
přijde klid.

Ránu hojí zapomnění,
cizí příběh v našem znění

šípů v srdcích.


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.