Pomíjivá naděje

V srdci mém bouří se láska a přátelství,
boj, po němž možná tě navždycky ztratím,
jsi mi tak blízko, a přesto tak daleko,
stále sním o tom, že osud svůj zvrátím.

Chtěl bych tě obejmout, hledět ti do očí,
z celého srdce ti lásku svou vyznat,
líbat tě, milovat, nikdy tě nepustit,
jen se mi, prosím tě, dej také poznat.

Noc co noc vcházíš do říše mé vysněné,
bolí mě vždy, když tě odcházet vidím,
chci tě vzít za ruku, navždy jen s tebou být,
na tebe v dáli však sklíčený hledím.

~

Je mojí lilií, překrásnou bohyní,
kéž bych tak uchvátil srdce té víly,
kéž by mě láska poháněla kupředu,
stojí však proti mně tajemné síly.

Drží mě od ní dál, pokoje nedají,
klopýtám a rázem do tmy se řítím.
Co je však na dně, kde končí ta hlubina?
Zdrcen a opuštěn pouze chlad cítím.