Noční romantika

Pohled na ni, její úsměv,
vždy mi dává pocit štěstí,
když mne slastně políbila,
nebál jsem se žádných strastí.

V jejích očích byla láska,
upřímná jako ta moje,
nač ještě víc smysl hledat
a svádět přihlouplé boje?

Je mým kvítkem, mojí múzou,
krásná jako Slunce svit,
pomyšlení, že ji ztratím,
drásá srdce jako břit.

Nastal opět další den
a já jsem sám, zmatený,
byl to pouhopouhý sen,
jsem tou dívkou zmámený.

Tak moc srdce lásknou prahne,
realita je však jiná,
kéž by mne tak milovala,
snad s myšlenkou tou usíná.

Snad jsem také pro ni oním,
komu svěří svoje srdce,
snad odvaha bude při mně
a láska neskončí trpce.