.vážená cestující.

Nerada zavírám dveře,
abych z tebe rozpoznala jenom vzdalující se stín...
Bojím se probouzení...

Zrcadlo ukazuje směr našich pohledů. /a pravdu/
Do neznáma odplouvají trajekty...
Tolik bych chtěla jet taky.
Jak stárne den,
tak opadávají okvětní lístky,
který /promiň lásko/ nemůžu přilepit.

Cítím ze svýho svetru vinu,
nedokážu věřit,
že je to jenom kouř z cigaret.

Zkouším sypat sůl do jizev,
pálí,
ještě pořád...
/tak buď opatrnej/

Marně se snažím říct,
co jsem naposledy cítila,
/pláču, když neusínám v tvý náruči/
ale slova jsou jehlou propíchaný prsty.

Jsem vážená cestující,
pouštím si žilou
/tam a zpět/
a nevím,
co je vztek ani naděje na návrat.

Oblíkám si sukni
a ty počítáš pruhy na punčocháčích.
/až nahoru/
... už to chápu zas jenom
jako hru...
/bojím se to pochopit jinak/

Zoufalý ráno zapíjím prášky
vodou ze sklenice z broušenýho skla...
/to abych přežila/
Připíjím na další taková rána... co bolí...