|
Psát... už asi nedokážu...
 08.02.2008 6 640(28) 0 |
Noci sou teď zas dlouhý
a hvězdy na nebi můžou klidně spát,
protože dneska budu bdít já.
Bez dojetí, bez slz a bez trpkých úsměvů
se vracím domů ...
Na sedačce v tramvaji
je černou fixou napsáno
,, FORGET IT“
Vrací se ta neuchopitelná radost,
kterou sem cejtila po noci
v cizí náruči ...
V šerosvitu pouliční lampy
/co sklání se nad mojí postelí/
dokážu cejtit nepřítomný doteky.
A dokážu se vysmát násilníkovi,
protože teď sem silná ...
... ZAS SILNÁ ...
/ Mám kapsy plný rolniček... a cinkaj... cinkaj... cinkaj.../
a hvězdy na nebi můžou klidně spát,
protože dneska budu bdít já.
Bez dojetí, bez slz a bez trpkých úsměvů
se vracím domů ...
Na sedačce v tramvaji
je černou fixou napsáno
,, FORGET IT“
Vrací se ta neuchopitelná radost,
kterou sem cejtila po noci
v cizí náruči ...
V šerosvitu pouliční lampy
/co sklání se nad mojí postelí/
dokážu cejtit nepřítomný doteky.
A dokážu se vysmát násilníkovi,
protože teď sem silná ...
... ZAS SILNÁ ...
/ Mám kapsy plný rolniček... a cinkaj... cinkaj... cinkaj.../
10.02.2008 - 19:15Tenhle pocit znám. Kolikrát jsem si už přišla studeně silná...jako vychladlej golem s perfektníma mírama v minisukni.
09.02.2008 - 14:30zas silná... jo, to je ono...toho je třeba se držet... tak ať to vydrží co nejdýl... Taky mě to občas chytá..takovej pocit...
09.02.2008 - 09:11/Tak to bylo od tebe hnusne.../ ale muze jeden vedet jak je to doopravdy?!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
cinkaj... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : .vážená cestující.
Předchozí dílo autora : Šeptej, ať neslyší můj křik
