přidáno 06.05.2013
hodnoceno 3
čteno 926(9)
posláno 0
Poslouchám
hlasité ticho
protrhávající temnotu

den je daleko

studený vzduch
z polozavřeného okna
češe mé vlasy
jemně rozprostřené po polštáři

pravidelný tlukot srdce
pravidelný dech

živá pro okolí
mrtvá uvnitř mého nitra stěn

vyji na měsíc
jsem poslední z vlčic
co ze smečky zbyla

minuty ubíhají
a naděj ve spánek
dávno jsem utopila

zatáhnout závěsy
svému zrcadlu
rozbít ho kamenem
pustit ke dnu

a hvězda padá k obzoru
pomalu mizí

stále
dolů
dolů...
přidáno 28.01.2014 - 19:15
moc se mi libi!
přidáno 07.05.2013 - 09:24
ale, tak ta mě opravdu vtáhla do černočerné tmy...poslední z vlčic...zatáhnout závěsy...ale ta hvězda může být pozitivní, musíš si něco přát a určitě se to splní(-: ne dělam si blbou srandu, je opravdu působivá ta básnička)-: vnímám co popisuješ
přidáno 07.05.2013 - 07:53
působí na mě smutně...osamoceně...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Noční zamyšlení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nostalgie
Předchozí dílo autora : Jednomu štamgastovi, který takto vidí svět

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku