06.05.2013
3
1298 (9)
0
Poslouchám
hlasité ticho
protrhávající temnotu

den je daleko

studený vzduch
z polozavřeného okna
češe mé vlasy
jemně rozprostřené po polštáři

pravidelný tlukot srdce
pravidelný dech

živá pro okolí
mrtvá uvnitř mého nitra stěn

vyji na měsíc
jsem poslední z vlčic
co ze smečky zbyla

minuty ubíhají
a naděj ve spánek
dávno jsem utopila

zatáhnout závěsy
svému zrcadlu
rozbít ho kamenem
pustit ke dnu

a hvězda padá k obzoru
pomalu mizí

stále
dolů
dolů...
 28.01.2014 19:15
 SSS
moc se mi libi!
 07.05.2013 09:24
ale, tak ta mě opravdu vtáhla do černočerné tmy...poslední z vlčic...zatáhnout závěsy...ale ta hvězda může být pozitivní, musíš si něco přát a určitě se to splní(-: ne dělam si blbou srandu, je opravdu působivá ta básnička)-: vnímám co popisuješ
 07.05.2013 07:53
působí na mě smutně...osamoceně...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.