25.03.2013
5
1374 (10)
0
když se člověk zamiluje
nezná žádné hranice
které by překročit musel
srdce téměř fibriluje
při božském zjevení

pak roztáhneš své sanice
a zakousneš se
do vzduchoprázdna
hořícího vzrušení
sladké pokušení
vítr zanese
do tvých tváří

v nitru září
odhodlání
k němuž se sklání
tvá zamotaná hlava
v hrdle vysychá
a tvé nejtajnější přání
je promluvit o lásce
která se ostýchá

 29.03.2013 18:08
ten konec, ten je parádní:)
líbí:)
 26.03.2013 21:29
... hezky jsem si u ni zavzpomínal ... ;o)))
 26.03.2013 20:21
VKate: Nemáš zač... No a pak človíček čeká pouze osudné bum, až narazí do zdi, ale přesto doufá, že se tak nestane :)
 26.03.2013 20:18
BorůvkaB: jo, přesně tak to je :)) díky za komentář :)
 26.03.2013 20:10
Moc se mi líbí první dva řádky: když se člověk zamiluje
nezná žádné hranice... Je to výstižné a přesně tvá báseň vystihuje i mne. :) Blázen zamilovaný až po uši básní a nemůže si pomoci, protože miluje :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.