|
Panenka z porcelánu, jenž já tak ráda lámu..
|
Za stěnou ze skla
snad jen posteskla
nad tím svým trápením
dívčím, mladičkým, mámením.
A zaprášené klapky klavíru
černé a bílé, žádné barvy ve víru
pedály zlatavé
balady smutnivé
pianista v živlu svém
prsty vede v rytmu motavém.
Baletka z porcelánu
na podstavci se točí
do rytmu tomu pánu,
slzy padaj z očí.
Cínový vojáček na klavíru smutně postává
od schopného pianisty
nepěkné pohledy dostává
a jasné mu je, že ta baletka
z porcelánu jen
jemná jak nejjemnější nitka
nesmí býti jeho v tento pochmurný den.
/však stále doufá../
snad jen posteskla
nad tím svým trápením
dívčím, mladičkým, mámením.
A zaprášené klapky klavíru
černé a bílé, žádné barvy ve víru
pedály zlatavé
balady smutnivé
pianista v živlu svém
prsty vede v rytmu motavém.
Baletka z porcelánu
na podstavci se točí
do rytmu tomu pánu,
slzy padaj z očí.
Cínový vojáček na klavíru smutně postává
od schopného pianisty
nepěkné pohledy dostává
a jasné mu je, že ta baletka
z porcelánu jen
jemná jak nejjemnější nitka
nesmí býti jeho v tento pochmurný den.
/však stále doufá../
25.04.2008 19:20
cinovy vojacek, panenka z porcelanu, pianista...
pripomnela si mi tou basni jeden vecer, co sem se toulala po Praze a byla sem desive stastna a smutna zaroven...
dekuju.
M.
pripomnela si mi tou basni jeden vecer, co sem se toulala po Praze a byla sem desive stastna a smutna zaroven...
dekuju.
M.
21.03.2008 22:21
jo, drhne.. mě se nelíbí ta poslední sloka.. nesedí mi tam.. vlastně nevím, proč jsem ji tam napsala.. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.