Budeme se objímat

 Kakuzu
 01.03.2013
 básně/štěstí, neštěstí
6
Už dávno jsem ztratil rozum
vítr spálil všechno, co jsem kdy měl
a uvnitř duše se vytvořily trhliny

Bohužel v blednoucí vzpomínce
v dokonalém srdci historie
jsem jel po dálnici života jako blázen

Již navždy jsi v dálce ztracena
nikdy štěstí nás dvou nebude nalezeno
já jsem byl odeslán k smrti, když ty jsi věřila
že se uprostřed louky budeme objímat

Vše co jsem kdy postavil z pevnosti vztahu
i hradby lásky okolo naší aury
se do nicoty hroutí v pomalém proudu

Proklel jsem ty tvoje černé oči
které mne zcela pohltily do hlubin
když s posledním nádechem jsem se ztratil

Již navždy jsi v dálce ztracena
nikdy štěstí nás dvou nebude nalezeno
já jsem byl odeslán k smrti, když ty jsi věřila
že se uprostřed louky budeme objímat
 03.03.2013 20:44
 Viviana Mori
No prosím, tahle je hodně dobrá podle mě. Ten volný verš ti sedí! Z tvých básní je mi leckdy smutno, mám pocit, že se topíš v hrozných temnotách, ne-li ještě níž. Ale v tom se možná topí leckterý básník a je to prostě takový úděl. Nicméně, tato se ti povedla. Líbí se mi celá, to je u mě, takovýho rejpala, co říct! ;-)
 02.03.2013 21:03
 janubalinka
je to moc smutné :-((( ale líbí se mi to
 02.03.2013 19:06
 Sucháč
Vypadá to jako text písně...mrazí z toho, pěkné...
 02.03.2013 12:23
 Zamila
Má to krásnou atmosféru, líbí se mi :-)
 01.03.2013 21:58
 Yana
ale, tedy, tohle se mě vždy dotkne, neberu to jako metaforu, prostě novodobý Hurikán, hezky's to napsal, husina funguje

http://youtu.be/2WhfVeHU6Uw
 01.03.2013 21:38
 rakůvka
Štěstí se potkalo s neštěstím a vyměnili se. Rozhodně mám zase nad čím přemýšlet. Hezké dílo. Zaujalo.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.