Oči se zavírají

Kakuzu: pravda, s tou koulí je to zajímavý postřeh, touché... ;)

Homér: no ve tmě se těžko stromy rozeznávaj zvlášť když jsou vzrostlý

miroslawek: z pohledu geometrie je koule taky svým způsobem nekonečná a to proto, že nemá konce a ani začátku... a k tomu stínu když je světlo (tudíž i slabounký paprsek, tak stíny jsou, jenže v tmavém pozadí si jich nevšímáme a neuvědomujeme si je.

Čtení tvých básní je jako prodírání se hustým lesem. Opravdu mám pocit, že tvoje básně jsou takové zelené.
Takhle: Mám pocit, že se lepšíš. Což jsem opravdu moc ráda.
Tvé básně jsou košaté, smutné, zralé tak na osamělý večer u vína... (a to myslím ty lepší). Možná mi trochu vadí spojení "nekonečnosti hvězd", to je takové neobjevné a nezní to tam ani moc poeticky, i s tou extravagancí. Jsou tam pěkné momentky, takové záblesky, pak to trochu klesá do ponuřejších obrazů. Další přirovnání by byla trampolína, chvíli při čtení poskočím nahoru a mám krásný výhled, pak zase spadnu dolů do toho temného lesa... ještě nedohlédnu, ještě jsi se úplně neotevřel, pořád mám ten pocit. Ale posouváš se. Hurá.

miroslawek: Leda, že by se pohyboval na vrchovištích, tam stromy nějaký ten stín vrhají, jenže by mohl zapadnout do rašeliny.

slavík zpívá ve dne i v noci, ke spánku se tedy neukládá

nekonečný je Vesmír, hvězdy jsou obrovské, nicméně ohraničené plazmové koule

i pokud je večer jasný, v lese mezi stromy je tma a smrk nevrhá stín

jako bláznivý kolotoč na pouti
který někdo nechal spuštěn
jen tak pro radost z té chvíle ........líbí

To je bordel, smrk nebo borovice, vždyť je to jedno viď?