A není to pravda?
přidáno 24.01.2013
hodnoceno 1
čteno 1290(8)
posláno 0
Je brzo, svítá.
Za oknem padají malinkatá štěstí.
Dívám se na tebe, už pár minut nespím.
Srdce, co nehybně se zmítá.

Špičkou prstu smetu prach
z těch předalekých snů
a do tvých papírových rtů
vrátím znovu ten dávný nach.

A ty začneš žít.

Hledíme na sebe stovky let,
co jako vteřina se zdají.
Jak bídníci, jež před smrtí se kají.
A já zívám a ty jakbysmet.

Pohnem se, svět zastřelí tu něžnou chvíli.
Pusu na čelo a pak
raději odejdu.
Ve vší úctě
zamilovaně čurám.
přidáno 24.01.2013 - 17:35
inkoust
Chválím. A překvapivý závěr je ......náramný :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zasněžený parapet a vůně dřeva. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Proč jsem si jen přála vyrůst?
Předchozí dílo autora : Má zatracená Bohéma.

» narozeniny
Fry68 [16], Hanaka [15], casa.de.locos [12], Luciferek [8], nana27 [8], Kýcek [1], MGM [1]
» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o milancholik :
je v mém srdci ať už s ním, či bdím... pořád nevím, kde se stala ta úplně největší a nejposlednější chyba.. Ale asi o tom život je.. ach ty texty ach ty melodie... při tech vážně srdce prudce bije...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming