Nespoutaný
Mě nedokážeš spoutat
Nasměrovat do svých mantinelů
Chci volně dýchat
Poslouchat ptačí křik,
vrytý do decibelů
Tvé obětí je příliš těsné
Láska se v něm dusí
Pocity padají ke dnu
Trhány jsou na kusy
Ten talíř nikdo nikdy neslepí
A slepí nevidí střepy…
Mě nedokážeš spoutat
Nasměrovat do svých mantinelů
Chci volně dýchat
Poslouchat ptačí křik,
vrytý do decibelů
Tvé obětí je příliš těsné
Láska se v něm dusí
Pocity padají ke dnu
Trhány jsou na kusy
Ten talíř nikdo nikdy neslepí
A slepí nevidí střepy…
28.12.2012 18:55
Viviana Mori: Máš pravdu, tenkrát ze mě opravdu vytryskla na jeden nádech... :-)
28.12.2012 12:07
Viviana Mori
Typicky mužská báseň i obsah. :-) Touha po svobodě, strach... možná ze zodpovědnosti? "tvé objetí je příliš těsné"... co mi to jen říká... asi to také znám z obou stran. :-)
Působí na mě tíživě. Připadá mi, že ta báseň ani nedýchá, jak je udušená tím objetím... Zajímalo by mne, jak dlouho si ji psal, připadá mi na jeden nádech.
Jsi starší, nemohu soudit. Obecně by se mi možná více zaryla do paměti jako recitovaná.
Působí na mě tíživě. Připadá mi, že ta báseň ani nedýchá, jak je udušená tím objetím... Zajímalo by mne, jak dlouho si ji psal, připadá mi na jeden nádech.
Jsi starší, nemohu soudit. Obecně by se mi možná více zaryla do paměti jako recitovaná.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.